Cesta=)smutný

6. července 2008 v 22:51 |  Moje příběhy
Nechtela sem přijmout tu hnusnou, nepříjemnou, deprmimující zprávu, ale musela jsem.Umřela mi sestra...poslední človek z rodiny kterého sem měla umřel. Co budu dělat? ptala jsem se sama sebe. Po sestře mi zbyl jen její byt a to bylo všechno...všechno co jsem kdy měla.Po rodičích mi nezbylo nic a jiné přízbuzné jsem nikdy neměla. Neměla jsem ani kamarády ani zvířatko nemala jsem ani jídlo. Co budu jen dělatt? ptala jsem se znovu. Proč muselo zemřít zrovna ona? tolik jsme si rozuměly...hlavou mi ubíhali vzpomínky na dětsví- já a ona na houpačce, já a ona v bazéně, já a ona na výletě....Pak pohřeb obou rodičů..zemřeli při autonehodě. Pak děcákale v tom to bylo ještě fajn, ale potom co nám oběmy bylo 18 tak sme museli pryč...pak dlouhý nic a ted sem tady.Rozhodla jsem se. Chci jí znovu vidět! Zatímo jsem přemýšlela o svým rozhodnutí došla jsem až na skálu kam jsme chodily vždycky spolu....Sedla jsem si kousek od kraje a sledovala krajinu-šumící moře pode mnou, západ slunce naproti mne poslední západ co kdy uvidím-napadne me. Jsem rozhodnutá.Skočím!! Nademnou lítají ptáci a já si užívám ten báječný pocit letu.....Ale to co přijde potom mě zarazí! Cítim náraz a pak nic...jen před sebou vidím dvě cesty. Jedna je dlouhá a trnitá ale svítí za ní vycházející sluncea a já cítím že na konci té dlouhé cesty je teplo domova a láska a dětský smích, vůně štěstí...pak je tu ještě ta druhá cesta je kratší než ta první aje jakoby mnohem blíž ke mě.. nejsou na ní žádné trny ani kamenní=> jakoby mě zvala at po ní jdu ale přitom cítím jak z ní vyzařuje chlad zima a smrt.....Nějaký hlas mi říká že čas na rozhodování vypršel at si tedy vyberu...Cítím se slabá a vysílená jsem snad mrtvá? napadne mě.Tohle je určitě sen za kterého se brzy probudím a tak si vybírám cestu pro mě lehčí-tedy tu tmavou a krátkou cestu- a dveře kterých sem si nevšimla se za mnou zavírají. Na té cestě se dovídám, že tadyta cesta cise není plná nástrach ale že na ní nikdy nedojdu klidu......ptám se jí: "kam vede ta druhá cesta?" To byla cesta k Tvému životu a nakonci by Tě čekalo štestí za to cos vytrpěla ale ted není cesty zpět. Vtom okamžiku si uvědomím, že svět není špatný ale že špatní jsou lidé.....mohla jsem pomáhat druhým..mohla jsem thoho pro svět tolik udělat" napadne mě. Ale ted jsem navždy ztracená navždy se tu budu belhat a budu přemýšlet o životě a lidech.....a hlavně nikdy nedojdu klidu protože pro toho kdo se jednou rozhodne mezi SMRTÍ a ŽIVOTEM pro SMRT už není záchrany...ted jsem to pochopila i já. POZDĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emusik - tvý SBčko :-* Emusik - tvý SBčko :-* | Web | 7. července 2008 v 12:42 | Reagovat

mno pěknej....

2 Zvoneček9=) Emusik Zvoneček9=) Emusik | Web | 7. července 2008 v 13:17 | Reagovat

diky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama